Hodonínský deník odhaluje zapomenuté osudy města

Vznik a účel hodonínských adresářů

Hodonínské adresáře jsou skutečným pokladem pro každého, kdo se zajímá o historii města a životy lidí, kteří ho tvořili. Vzpomeňte si, jak složité bylo ještě před pár desítkami let najít něčí adresu nebo telefon – a nyní si představte dobu na přelomu 19. a 20. století. Právě tehdy začalo rychle rostoucí Hodonín potřebovat systém, který by dokázal zaznamenat, kdo kde bydlí, čím se živí a jak ho lze kontaktovat. Adresáře vznikly jako odpověď na tuto naprosto praktickou potřebu, ale zároveň se staly jedinečným zrcadlem tehdejší společnosti.

Představte si redaktory Hodonínského deníku, jak sedí nad hromadami papírů a snaží se dát dohromady kompletní přehled města. Noviny totiž hrály v celém procesu klíčovou roli – pravidelně informovaly čtenáře o nových vydáních adresářů, připomínaly lidem, aby hlásili změny svých údajů, a pomáhaly s distribucí těchto publikací. Bez jejich podpory by se adresáře jen těžko dostaly do rukou těch, kdo je potřebovali.

Co všechno vlastně takový adresář obsahoval? Nebyl to jen nudný seznam jmen a čísel domů. Najdete v něm profese – od obchodníků přes řemeslníky až po úředníky, dozvíte se, kdo provozoval jaký podnik, kde sídlily důležité instituce. Zkrátka kompletní mozaika městského života uspořádaná tak, abyste našli to, co potřebujete. V době bez telefonních seznamů a internetu byla taková kniha neocenitelná.

Pro koho byly adresáře určené? Vlastně pro všechny. Obchodník hledající nové zákazníky, úředník potřebující ověřit adresu, člověk snažící se najít dávného známého – každý v nich našel, co hledal. Město samo je používalo k reprezentaci navenek – ukázat, že Hodonín je moderní, organizované město s jasnou strukturou. A nebylo to jen o prestiži – městská správa potřebovala přesné údaje pro daně, plánování rozvoje a běžnou administrativu.

Jak se vlastně takový adresář vytvářel? Nebyla to žádná sranda. Sběrači museli obejít dům od domu, ulici za ulicí, a zaznamenat všechny potřebné informace. Hodonínský deník pak pravidelně vyzýval občany, aby spolupracovali a hlásili změny – stěhování, změnu povolání, nový podnik. Bez aktivní účasti lidí by byl celý systém k ničemu.

Dnes tyto staré adresáře slouží úplně jinému účelu, než byl původně zamýšlen. Historici v nich objevují fascinující detaily o životě našich předků. Můžete sledovat, jak se měnilo složení obyvatel, jaká řemesla se provozovala, kdo se přistěhoval a kdo odešel. Je to jako otevřít okno do minulosti a nahlédnout do všedního života lidí, kteří už dávno nejsou mezi námi.

Každé nové vydání adresáře bylo vlastně fotografií města v daném okamžiku. Hodonín rostl, měnil se, přibývaly nové ulice, noví obyvatelé, nové obchody. Adresáře to všechno zachycovaly a vytvářely tak unikátní chroniku městského vývoje, která má hodnotu daleko přesahující pouhý seznam adres.

Struktura a obsah slovníku adresářového

Adresářový slovník – možná vám to na první poslech zní trochu staromódně, ale pro lidi v Hodoníně a okolí to byl skutečně neocenitelný pomocník. Představte si dobu, kdy jste nemohli jen tak googlit, koho potřebujete. Chtěli jste najít dobrého krejčího? Zjistit, kde sídlí notář? Nebo třeba jen ověřit adresu nějakého obchodníka? Právě k tomu sloužil tento specifický typ slovníku, který systematicky mapoval všechny důležité osoby, firmy a instituce v regionu.

Jak to celé fungovalo? Základem bylo abecední řazení – prostě a účinně. Otevřeli jste slovník a hledali podle jména, stejně jako dnes listy v telefonním seznamu (pokud ho ještě vůbec někdo používá). U každého záznamu jste našli kompletní identifikační údaje: celé jméno, přesnou adresu včetně čísla domu a ulice, někdy i další kontaktní informace, které byly v té době důležité.

Ale nebyla to jen suchá databáze jmen a adres. Slovník byl promyšleně rozčleněn podle profesí a oborů. Potřebovali jste ševce? Stačilo najít příslušnou kategorii a měli jste před sebou seznam všech ševců ve městě. To bylo geniální – nemuseli jste znát konkrétní jméno, stačilo vědět, co hledáte. U každého řemeslníka byla uvedena jeho specializace, u obchodníků sortiment zboží, u úředníků jejich funkce a pravomoci. Prostě vše, co jste potřebovali vědět.

Geografické členění přidávalo další vrstvu užitečnosti. Informace byly uspořádány podle částí města a okolních vesnic, což odráželo skutečnou strukturu Hodonína – historické jádro, jednotlivé čtvrti, předměstí. Takhle jste mohli snadno najít třeba všechny obchody ve své ulici nebo v sousední čtvrti. Slovník vám tak vlastně nabízel plastický obraz toho, jak město fungovalo a jak bylo uspořádáno.

Co dělalo tento slovník opravdu cenným, byly detailní doplňující informace. Provozní doba, kdo je skutečným majitelem podniku, někdy i zajímavosti o tom, jak firma vznikla a jak se vyvíjela. U významnějších osobností najdete životopisné údaje, vzdělání, kariérní cestu, společenské postavení. Najednou to nebyl jen adresář, ale živý dokument zachycující pulz města a jeho obyvatel.

Samozřejmě, život jde dál a všechno se mění. Proto musel být slovník pravidelně aktualizován – někdo ukončil podnikání, jiný začal, další se přestěhoval. Hodonínský deník musel držet krok s realitou, protože čtenáři prostě potřebovali aktuální a spolehlivé informace. Systematické revize a opravy byly nutností, ne luxusem.

Celý tento systém vycházel z jednoduché logiky: dát lidem to, co skutečně potřebují – přehledně, kompletně a spolehlivě. A právě tato promyšlená struktura a pečlivě sestavený obsah udělaly z adresářového slovníku nepostradatelnou součást hodonínského deníku a zároveň cenný historický pramen, který nám dnes vypráví, jak region žil a fungoval.

Abecední seznam obyvatel a jejich povolání

Abecední seznam obyvatel a jejich povolání – dnes by to možná vypadalo jako nudná byrokracie, ale ve své době to byl opravdový životní pomocník. Představte si dobu, kdy jste nemohli nikoho „vygooglit ani si najít kontakt v mobilu. Jak byste hledali třeba truhláře, který vám opraví rozbitý stůl? Právě k tomu sloužily tyto seznamy v místních novinách a adresářích.

Hodonínský deník a podobné regionální tiskoviny věnovaly těmto přehledům velkou pozornost. A není se co divit – každý občas potřeboval někoho najít, ať už kvůli obchodu, úřední záležitosti nebo prostě jen proto, že se chtěl s někým spojit. Možnost rychle vyhledat konkrétního člověka byla v době před telefonem a internetem prostě k nezaplacení.

Jak to vlastně fungovalo? Jednoduše – příjmení, křestní jméno, povolání, často i adresa. Někdy tam najdete i to, že dotyčný vlastní dům, je členem hasičského sboru nebo zastává nějakou funkci v obecní radě. Nic složitého, ale užitečné na každém kroku. Potřebovali jste kováře? Stačilo nahlédnout do seznamu. Hledali jste obchodníka s látkami? Tam byl taky.

Jenže udržovat takové seznamy aktuální? To dalo práci. Redaktoři museli neustále obíhat úřady, mluvit s lidmi, ověřovat informace. Ve městě, kde se lidé stěhují, kde někdo začne novou živnost a jiný ji zase zavře, to byl pořádný běh na dlouhou trať. Ale dělalo se to pečlivě, protože nepřesný seznam by nikomu k ničemu nebyl.

Co všechno se v těchto seznamech objevovalo? Celý obraz tehdejšího života. Kováři, truhláři, krejčí, obuvníci – tradiční řemesla, bez kterých by město nefungovalo. Pak obchodníci všeho druhu, úředníci, učitelé, doktoři. Z toho, jak často se které povolání objevovalo, se dalo poznat, čím město vlastně žilo a co lidé nejvíc potřebovali.

A k čemu to všechno bylo? Především k tomu, aby se lidé našli. Obchodník mohl oslovit potenciální zákazníky. Někdo, kdo se právě přistěhoval, měl hned přehled o tom, kde co sežene. Když vám někdo doporučil dobrého řemeslníka, ale nevěděl přesně kde bydlí – stačilo mrknout do seznamu. Žádné složité pátrání.

Dnes na to možná koukáme jinak. Pro badatele a historiky jsou tyto staré seznamy pokladnicí informací. Můžete v nich sledovat, jak se město měnilo, kdo se kam stěhoval, jaká řemesla zanikala a jaká nová vznikala. Můžete najít své předky a zjistit, čím se živili. Je to jako okno do minulosti, které ukazuje každodenní život obyčejných lidí – ne králů a vojáků, ale těch, kteří tvořili páteř každého města.

Přehled firem a živnostníků v Hodoníně

Hodonín patří mezi města, která mají co vyprávět. Procházíte-li se jeho ulicemi, možná vás ani nenapadne, jak bohatá podnikatelská historie se za nimi skrývá. Staré dokumenty a archivní materiály uchovávají příběhy firem a živnostníků, kteří zde tvořili a budovali – a tyto záznamy jsou neocenitelným zdrojem informací nejen pro ty, kdo se zajímají o historii, ale i pro dnešní podnikatele hledající inspiraci v místních tradicích.

Představte si dobu, kdy hodonínský deník byl hlavním médiem, které lidi informovalo o tom, co se děje v obchodním životě města. Nebyly tu žádné webové stránky ani sociální sítě – noviny byly prostě všechno. Přinášely zprávy o nově otevřených obchodech, úspěšných řemeslnících a obchodnících, jejichž práce posunovala město dopředu. Inzeráty v novinách byly pro živnostníky cestou, jak se dostat k zákazníkům – oslovili tím nejen obyvatele Hodonína, ale i lidé z okolních vesnic se z těchto oznámení dozvídali, kam se obrátit pro konkrétní službu.

A pak byl tu slovník adresářový – systematicky uspořádaný seznam všech důležitých firem a živnostníků ve městě. Dnes si to ani nedovedeme pořádně představit, že? Žádný Google, žádné online databáze. Tento typ publikace měl nezastupitelnou roli – najdete v něm přesné adresy, jména majitelů, druhy živností a spoustu dalších užitečných informací. Byl to prostě tehdejší žluté stránky, bez kterých by se člověk v místním obchodním světě jen těžko orientoval.

Když se podíváte na přehled hodonínských firem a živnostníků, uvidíte pestrou škálu podnikání. Tradiční řemesla jako kovářství, truhlářství nebo krejčovství tvořila páteř místní ekonomiky. Vedle nich působili obchodníci s textilem, potravinami a dalším zbožím. S příchodem devatenáctého a dvacátého století se pak začaly rozvíjet i moderní průmyslové podniky. Každá z těchto činností byla důležitá – dohromady tvořily fungující organismus města a zajišťovaly jeho prosperitu.

Proč byly tyto přehledy tak důležité? Především kvůli praktickému využití. Potřebovali jste krejčího? Podívali jste se do adresáře. Hledali jste truhláře nebo obchodníka s určitým zbožím? Tam jste našli odpověď. Pro podnikatele to byl zase způsob, jak získat přehled o konkurenci a možných obchodních partnerech. A městská správa? Ta měla díky těmto dokumentům pod kontrolou rozvoj města a evidenci daňových poplatníků.

Dnes nám tyto historické záznamy slouží jako cenný pramen poznání o tom, jak se Hodonín vyvíjel. Vidíte z nich, jak se měnilo podnikání podle technologického pokroku, politických zvratů a ekonomických podmínek. Některé rodiny provozovaly své živnosti generaci za generací – budovaly si pověst spolehlivých a kvalitních dodavatelů, na které se dalo spolehnout.

Co je ale opravdu fascinující, je úzké propojení mezi jednotlivými podnikateli a jejich vzájemná závislost. Místní ekonomika nefungovala jako izolované ostrůvky – byl to komplexní systém, kde každý hrál svou roli. Kovář potřeboval truhláře, obchodník řemeslníky a všichni dohromady vytvářeli stabilní prostředí, které bylo základem prosperity celého města.

Adresářové slovníky jsou mostem mezi minulostí a přítomností, uchovávají jména a osudy lidí, kteří tvořili každodenní život našeho města a zanechali stopu v jeho historii.

Oldřich Sedláček

Důležité instituce a úřady města

Hodonínský deník vám pomáhá zorientovat se v tom, kam vlastně zajít, když potřebujete něco vyřídit. Znáte to – člověk má na starosti spoustu věcí a ne vždy je jasné, která instituce za co zodpovídá. Proto tu máme Slovník adresářový, kde najdete všechny důležité kontakty a adresy, které v běžném životě využijete.

Městský úřad je místo, kde vyřešíte většinu každodenních záležitostí. Potřebujete nový občanský průkaz? Chystáte stavbu garáže a nevíte, kam pro povolení? Právě sem. Každý odbor má na starosti něco jiného. Třeba odbor územního plánování se stará o to, jak se město bude rozvíjet, kde co vznikne a jaké stavby se schvalují. Odbor životního prostředí zase hlídá, aby se dodržovaly ekologické předpisy a aby ve městě byla dostatek zeleně. A když se dostanete do těžké životní situace, obraťte se na odbor sociálních věcí – tam vám pomohou.

Na finanční úřad musíte, když řešíte daně. Ať už jde o daň z příjmu, z nemovitosti nebo daňové přiznání. Daně bývají pro spoustu lidí noční můra – ta legislativa je opravdu složitá. Dobrou zprávou je, že pracovníci úřadu vám poradí a pomohou se v tom všem zorientovat.

Úřad práce znáte hlavně jako místo pro lidi bez zaměstnání, ale dělá toho víc. Kromě evidence uchazečů nabízí poradenství, jak se profesně zorientovat, zprostředkovává rekvalifikační kurzy. A pokud máte děti, vyřídíte tam přídavky, rodičovský příspěvek a další podporu pro rodiny.

Katastrální úřad je pro vás, když potřebujete něco zjistit o nemovitostech nebo pozemcích. Kupujete dům? Prodáváte pozemek? Chcete vědět, kdo co vlastní? Tady najdete všechny informace v katastru nemovitostí, vyřídíte vklad vlastnických práv nebo geometrické plány. Pracovníci vám poradí s vlastnickými vztahy a celým procesem převodu nemovitostí.

Okresní soud a státní zastupitelství chrání vaše práva a starají se o spravedlnost. Soud rozhoduje spory mezi lidmi, trestní případy i záležitosti týkající se rodin – třeba rozvody nebo péči o děti. Státní zastupitelství pak zastupuje stát v trestních věcech a dohlíží, aby se dodržovaly zákony.

Policie České republiky je tu pro vaši bezpečnost. Místní oddělení se snaží předcházet kriminalitě, vyšetřuje trestné činy a řeší přestupky. Ztratili jste doklady? Stali se svědky nehody? Potřebujete nahlásit krádež? Právě sem.

Městská policie řeší věci, které se týkají přímo města. Strážníci kontrolují, jestli se dodržují městské vyhlášky, řeší problémy s parkováním, hlídají veřejný pořádek. Vidíte je pravidelně hlídkovat po ulicích a můžete se na ně obrátit, když potřebujete pomoct.

Hasiči jsou připraveni chránit vás před požáry a jinými mimořádnými situacemi. Nejen že zasahují při neštěstí, ale také provádějí preventivní kontroly a pořádají akce, kde vás naučí, jak se chránit před požárem. Profesionální hasiči jsou připraveni vyrazit kdykoliv, den i noc.

Adresní údaje domů a ulic

Adresy domů a ulic – bez nich by se dnes ve městě nikdo nevyznal. Zkuste si představit, že hledáte konkrétní dům a nikde není žádné číslo. Právě proto je evidence adres tak důležitá, a to nejen dnes, ale byla klíčová i pro naše předky v Hodoníně a okolí.

Dřív se všechno zapisovalo ručně do tlustých knih a různých registrů. Adresní údaje se shromažďovaly pečlivě, protože bez nich by úřady nemohly fungovat a lidé by se prostě ztratili. Hodonínský deník a podobné noviny měly v tomhle důležitou roli – informovaly čtenáře o všech změnách, co se ve městě děly.

Adresářové slovníky byly něco jako dnešní telefonní seznam, jen mnohem víc. Najdete v nich nejen samotné adresy, ale i jména majitelů, k čemu budova sloužila a další užitečné informace. Takové adresáře byly na Moravě, včetně Hodonína, hodně specifické – každé město mělo trochu jiný systém, podle toho, co místní lidé a úřady potřebovali. Pravidelně se aktualizovaly a každý je používal – úředníci, obchodníci i běžní obyvatelé.

Zajímavé je, jak se měnilo číslování domů. Čísla popisná se přidělovala podle toho, kdy byl dům postavený. První dům dostal číslo 1, druhý číslo 2 a tak dále. To znělo logicky, jenže představte si, že hledáte dům číslo 47 a ten může být klidně na druhém konci města, protože prostě byl sedmačtyřicátý v pořadí. Pro úřady to bylo přehledné, ale pro běžné lidi noční můra.

Proto se časem začala používat čísla orientační, která dávají mnohem větší smysl – každá ulice má svá čísla po pořádku, takže když hledáte číslo 15, víte, že bude mezi čtrnáctkou a šestnáctkou. Jednoduché a praktické.

V hodonínském deníku se pravidelně objevovaly zprávy o nových ulicích nebo o tom, že se některé domy přečíslovaly. Lidé tyto informace potřebovali znát – nikdo přece nechce, aby mu poštovní holub nedoručil důležitý dopis kvůli špatnému číslu. Noviny také uveřejňovaly seznamy nově postavených domů s čísly, takže každý věděl, jak město roste. A samozřejmě inzeráty na prodej nebo pronájem nemovitostí – tam musela být adresa přesná.

Správa všech těchto údajů nebyla žádná legrace. Městský úřad vedl hlavní evidenci, ale informace musely mít i pošta, policie, hasiči a další. Adresářové slovníky sloužily jako most mezi všemi – byl to ověřený zdroj, kterému všichni věřili. Když ještě nebyly počítače, byla kvalita těchto tištěných adresářů naprosto zásadní.

Jména ulic vypovídají hodně o historii města. Některé nesly jména místních osobností, jiné připomínaly důležité události nebo prostě popisovaly, co tam bylo – třeba Mlýnská nebo Zahradní. Jenže názvy se měnily podle toho, jak se měnily časy a politika. Po každé takové změně bylo potřeba všechno aktualizovat a hodonínský deník pomáhal lidem zorientovat se v nových názvech.

Dnes máme GPS, online mapy a digitální databáze, které se aktualizují okamžitě. Navazují na tradici starých adresářů, ale jsou samozřejmě mnohem flexibilnější. Přesto mají ty staré knihy a výtisky novin svou hodnotu – badatelé v nich najdou spoustu informací o tom, jak město vypadalo a jak se vyvíjelo.

Historický význam pro genealogický výzkum

Historický poklad pro pátrání po předcích

Hodonínský deník je pro ty, kdo se dnes zajímají o své kořeny a hledají stopy po svých předcích, skutečným pokladem. Není to jen sbírka suchých faktů – je to živá kronika, která odhaluje, jak skutečně žili lidé v Hodoníně a okolí v dobách, kdy tento tisk vycházel.

Víte, co dělá tento deník tak výjimečným? Zachytil právě ty věci, které by jinak zůstaly zapomenuty. Vedle velkých událostí tu najdete příběhy obyčejných lidí – kdo se oženil, kdo zemřel, kdo slavil výročí nebo otevřel nový obchod. Možná to zní všedně, ale právě tyto drobnosti dnes pomáhají poskládat rodinné příběhy dohromady a pochopit, jak fungovala tehdejší společnost.

Součástí regionálního tisku bývaly také adresáře, které fungovaly trochu jako dnešní telefonní seznam, jen s daleko zajímavějšími informacemi. Najdete v nich jména, kde kdo bydlel a čím se živil – zda byl třeba ševcem, učitelem nebo úředníkem. Pro hledání předků je tohle kombinace k nezaplacení. Můžete sledovat nejen konkrétní osobu v určitém roce, ale i to, jak se její život vyvíjel. Stěhovala se rodina? Změnilo se zaměstnání? Zlepšila se nebo zhoršila jejich životní situace? To všechno se dá z pravidelně vydávaných adresářů vyčíst.

A teď si představte, když spojíte obojí dohromady. Z adresáře se dozvíte základní fakta – jméno, adresu, povolání. Z deníku pak zjistíte skutečný příběh. Třeba že se rodina účastnila místních slavností, že otec byl členem hasičského sboru nebo že dcera vyhrála školní soutěž. Najednou nejde jen o jména a data narození, ale o živé lidi s vlastními osudy.

Tyto prameny jsou zvlášť cenné pro rodiny, které patřily ke střední vrstvě – řemeslníci, obchodníci, úředníci, učitelé. Šlechtu najdete v oficiálních archivech snadno, o nejchudších se zase zachovalo málo zpráv. Ale právě ti, kdo tvořili páteř města, se objevují především v místním tisku a adresářích. Hodonínský deník sledoval jejich každodenní život, radosti i strasti, úspěchy v podnikání i rodinné tragédie.

Dnes máme obrovskou výhodu – mnoho těchto starých novin a adresářů je naskenováno a dostupné online. Místo zdlouhavého hledání v archivních svazcích můžete pohodlně z domova vyhledat konkrétní jméno nebo datum. To otevírá dveře k pátrání po kořenech i těm, kdo nemají možnost osobně navštívit archiv.

Digitalizace a dostupnost archivních exemplářů

Staré noviny a časopisy z našich regionů jsou skutečným pokladem. Vzpomínáte si na vůni starého papíru v babiččině kredenci? Právě takové dokumenty dnes procházejí digitalizací, aby se zachovaly pro další generace. Hodonínský deník a podobná periodika z přelomu devatenáctého a dvacátého století nám nabízejí nenahraditelný pohled na každodenní život, společenské události a ekonomický vývoj našich měst a vesnic. Co lidé tehdy řešili? Jak vypadaly jejich starosti a radosti?

Původní výtisky jsou uložené v různých archivech a knihovnách. Jenže po tolika desetiletích vypadají mnohé z nich opravdu uboženě – zežloutlý křehký papír, vybledlý tisk, někde dokonce rozpadající se stránky. Zkuste si představit, že byste takový dokument vzali do ruky a listovali v něm. Možná by se vám rozpadl přímo mezi prsty. Právě proto je digitalizace nezbytná nejen pro zpřístupnění obsahu, ale především pro fyzickou ochranu originálních dokumentů, které bychom jinak mohli nenávratně ztratit.

Dnešní skenery dokážou zachytit každý detail, každou skvrnu a záhyb. Výsledkem jsou kopie tak přesné, že při prohlížení na obrazovce máte pocit, jako byste drželi ten původní exemplář.

Zvlášť zajímavé jsou dobové adresáře, které vycházely spolu s regionálními novinami. Představte si telefonní seznam, jen mnohem podrobnější a zajímavější. Najdete v nich podrobné seznamy obyvatel, řemeslníků, obchodníků a institucí – kdo kde bydlel, čím se živil, kde měl dílnu. Pro ty, kdo pátrají po svých předcích, je to doslova zlatý důl informací. Digitální verze mají obrovskou výhodu – můžete v nich rychle vyhledat konkrétní jméno nebo profesi. Zkuste si to udělat v papírové knize o několika stovkách stran!

Samotná digitalizace není jen o tom, že položíte knihu na skener a zmáčknete tlačítko. Nejdřív musí odborníci posoudit, v jakém stavu dokumenty jsou. Někdy je potřeba je před skenováním opravit – zpevnit rozpadající se vazbu, vyrovnat pokrčené stránky. Pak přichází na řadu volba správné technologie. Jak velké soubory vytvořit? Jaký formát použít? Většinou se používá formát TIFF pro dlouhodobé uložení a PDF pro běžné používání.

Stále víc archivů a knihoven dává své digitalizované sbírky na internet. Někde si můžete prohlížet staré noviny úplně volně, jinde se musíte zaregistrovat. U historických materiálů, které už dávno nikomu nepatří, by přístup měl být co nejméně omezený. Proč by si nemohl student nebo babička pátrající po svých kořenech prohlédnout, jak vypadaly noviny v roce 1895?

Zajímavá je také technika, která dokáže rozpoznat text na naskenovaných stránkách. Počítač přečte slova a vytvoří z nich textovou vrstvu, ve které pak můžete vyhledávat. U starých tiskovin to ale často skřípe – písmo vypadalo jinak, tisk nebyl vždycky ostrý, papír má skvrny. Výsledek pak vypadá jako práce žáka, který se teprve učí psát. Ale i tak je to lepší než nic.